Čeština má jednotné a množné číslo, a stejně tak téměř každý jazyk, se kterým jste se kdy setkali. Slovinština má mezi nimi třetí polohu: duál, používaný, když jsou něčeho přesně dva. Dva lidé. Dvě ruce. Ti dva na cestě do Emauz. Dotýká se zájmena, podstatného jména i slovesa a není nepovinný. Než překlad do slovinštiny může vytvořit větu, musí vědět kolik.
Většina slovanské rodiny kdysi duál měla a pustila ho. Slovinština si ho udržela, v každodenním užívání, v ústech běžných lidí, a je jedním z velmi mála živých evropských jazyků, které to udělaly.
Tady je praktická podoba věci. Dánský nebo anglický mluvčí řekne šli a věta je hotová. Slovinská věta nemůže být hotová, dokud není známo, jestli jde o dva lidi nebo o víc než dva, protože sloveso i zájmeno se mění.
Písmo je přesně tohoto plné. Dva učedníci posláni napřed. Dva na cestě. Dvě mince. Dva nebo tři shromáždění, což vynucuje rozhodnutí uvnitř jednoho krátkého verše. Manželský pár oslovený jako dvojice, ne jako skupina. Všechno to dopadá na duál a nic z toho není v dánštině ani angličtině ničím naznačeno.
Nástroj, který nahrazuje slovo za slovo, prostě překopíruje množné číslo a vytvoří něco, co není špatně tak, jako je špatně překlep. Je špatně tak, že se slovinskému uchu zadrhne každá druhá věta, aniž by dotyčný vždy dokázal říct proč.
Jednotné, dvojné nebo množné se rozhoduje, než sloveso existuje. Jediný způsob, jak to rozhodnout správně, je nejdřív větě porozumět. To je celý argument pro překlad celých vět, vyjádřený jedním gramatickým rysem.
Ne obskurní. Tato patří k nejběžnějším slovům bohoslužby a každé má druhý každodenní význam, po kterém stroj s radostí sáhne.
Slovinština používá pro obojí jedno slovo, přesně jako dánština. Registr tedy nemůže přijít z podstatného jména. Musí přijít ze slov okolo, a pokud je okolní věta přeložena volně, z Galatským je výloha řeznictví.
Krátké slovinské slovo pro ducha slouží zároveň jako slovo pro vůni ve vzduchu. Nerozděluje je nic než kontext. Je to nejcitovanější slovo svatodušního kázání a to jediné, které obecný motor nejsnáz komicky splete.
Slovinské slovo pro milost je také běžné slovo pro shovívavost, kterou projeví někdo s autoritou. Církev jím míní něco konkrétního a překlad, který sáhne po právním významu, vytvoří větu o omilostnění, ne o daru.
Pokud váš sbor používá pro jména nebo pojmy určité znění, vložte ho do sekce Klíčová slova a bude použito přesně, při každé bohoslužbě.
Šest dánských vět bylo puštěno do všech jazyků najednou, tak jak běží skutečný sál, se zapnutým církevním nastavením. Od té doby nebylo nic upraveno. Tady jsou tři slovinské a pod nimi poznámka o tom, co neukazují.
Dánština Omskærelsen er ikke den ydre på kroppen, men hjertets omskærelse ved Ånden.
Obreza ni zunanja na telesu, ampak obreza srca po Duhu.
Slovo od slova skončí na: chirurgický zákrok. Dánština používá prosté lékařské podstatné jméno a motor nemá důvod hledat dál. Dorazil termín, který používají slovinské Bible, zopakovaný v obou polovinách, takže kontrast, který Pavel kreslí, stále stojí.
Dánština Og Ånden faldt over dem alle sammen, og de begyndte at tale på andre sprog.
In Duh je prišel na vse in začeli so govoriti v drugih jezikih.
Slovo od slova skončí na: strašidlo, nebo vůně, nebo láhev lihoviny. Ve slovinštině je to totéž slovo a rozhoduje jen pasáž. Tento věděl, že je ve druhé kapitole Skutků. Je také v množném čísle, správně, protože zástup o Letnicích nebyli dva lidé.
Dánština Lad os ikke gå over åen efter vand. Svaret står lige her i teksten.
Ne hodimo po nepotrebnem daleč po to, kar imamo blizu. Odgovor je tukaj v samem besedilu.
Slovo od slova skončí na: potok a kbelík. Dánské rčení znamená zbytečně něco komplikovat. To, co dorazilo, říká, nechoďme zbytečně daleko pro to, co už máme blízko, a pak že odpověď je tady v textu samém.
Co tyto řádky neukazují, je duál. Žádná ze šesti testovacích vět náhodou nebyla o přesně dvou něčeho, takže ho žádná nepotřebovala. Duál je to, na co poslouchat ve vlastní bohoslužbě, a slovinský mluvčí ve vašem sboru ho uslyší v první minutě.
Tyto byly vytvořeny nastudeno, bez glosáře a bez přípravy. Dejte mu svou osnovu předem přes nástroj Context Enhancer a začne s tím, že už zná vaše téma a vaše jména.
Tři samostatné otázky a všechny tři odpovědi jsou ano.
Mluvené z pódia. Slovinský mluvčí může kázat nebo číst a sál sleduje ve svých jazycích. Jeden z jazyků, které mohou být zdrojem.
Čtené jako titulky. Na telefonu vašeho hosta, nebo nahoře na stěně přes MulingDisplay. Jeden z 200+ jazyků, které lze číst.
Slyšené jako hlas. Jeden z jazyků, které lze poslouchat místo číst, přes jedno obyčejné sluchátko.
Slovinština je v seznamu jako sl, vlastním jménem Slovenščina. Podívejte se na všech 200+ jazyků.
Frizinské zlomky jsou nejstarší známý souvislý slovanský text v latince a to, co obsahují, není zákoník ani báseň. Je to církevní materiál: zpovědní formule a krátké kázání.
Psaná slovinština jinými slovy začíná na kazatelně. Staletí poté vyšly první tištěné slovinské knihy z reformace, vytvořené Primožem Trubarem, který je ve Slovinsku připomínán jako muž, jenž dal jazyku tištěnou podobu.
To není drobná národní zajímavost. Znamená to, že slovinština, kterou člověk slyší v bohoslužbě, není překladem cizího náboženského registru do světského jazyka. Náboženský registr přišel první a určil zbytek.
Jurij Dalmatin přeložil celou Bibli do slovinštiny v šestnáctém století, což zařadilo slovinštinu mezi první slovanské jazyky kdekoli, které ji měly.
Zvažte, co to znamená pro jazyk, kterým mluví malá populace v koutě Evropy. Každé slovo Písma muselo být ve slovinštině rozhodnuto, od Genesis po Zjevení, ve chvíli, kdy mnohem větší jazyky neměly nic podobného. Ta rozhodnutí se stala podobou psaného jazyka.
Verze, kterou slovinští křesťané dnes citují, je moderní, ale registr, ve kterém sedí, byl položen tehdy. Proto tady na správném slově záleží víc než v jazyce, jehož náboženský slovník se ještě usazuje. Existuje zavedený způsob, jak říct milost, a pravděpodobná alternativa, která zní jako právní dokument.
Vlastní tvar nemá jen dvojka. Jeden, dva, tři nebo čtyři a pět a výše vytahují z podstatného jména každý jiný tvar. Číslo v kázání proto nikdy není jen číslo.
Nářeční rozmanitost slovinštiny je nezvykle hustá na plochu, kterou pokrývá, což se stane, když údolí a hory dlouho drží komunity odděleně. Spisovný jazyk je to, co všichni čtou a v čem se káže, a to je to, co tu dorazí.
Slovinština stále používá samostatný tvar slovesa po slovesech pohybu, konstrukci, kterou většina jejích příbuzných opustila. Je to další znak jazyka, který pustil méně než ostatní, a to je tatáž vlastnost, která zachovala duál.
Dlouho usazené slovinské komunity sedí hned za hranicemi v Rakousku a Itálii, kde jí rodiny mluví po generace, aniž by kdy žily jinde.
Kromě toho jsou Slovinci rozptýleni po Německu, severských zemích a dál, obvykle v malých počtech, obvykle bez slovinského sboru kdekoli poblíž. Pro tuto situaci je to postaveno. Ne slovinská církev, ale jedna slovinská rodina ve vaší církvi, která by jinak každou bohoslužbu sledovala napůl.
Provozovat slovinštinu jako jeden jazyk z několika znamená, že sedí se všemi ostatními, ne v boční místnosti, což je obvykle to, co skutečně chtějí.
Existuje slovinský hlas, a víc než jeden, takže můžete vybrat mužský nebo ženský hlas podle sálu a řečníka.
Titulky jsou správná odpověď pro mnoho lidí. Ale hodina čtení je práce, a zejména starší hosté zjišťují, že čtení sebere všechnu pozornost, která měla patřit kázání.
Jedno sluchátko místo dvou, aby váš host stále slyšel zpěv, smích a člověka vedle sebe. Může vzhlédnout k tváři řečníka, kde ve skutečnosti žije velká část kázání.
Ne. Slovinština je jihoslovanská jako ony a je to samostatný jazyk, ne jejich varianta. Slovinský mluvčí, jemuž byla podána Chorvatština, odvádí práci po celou bohoslužbu. Všechny jsou na seznamu a každá permanentka nese několik jazyků současně.
Má jedinou věc, která umožňuje to trefit, a to celou větu místo proudu slov. Nebudeme vám slibovat dokonalost v gramatickém rysu, který téměř žádný jiný jazyk nemá. Řekneme jen, že šest testovacích vět výše ho náhodou nepotřebovalo, takže si ho otestujte sami ve vlastní bohoslužbě a řekněte nám, co slyšíte.
Spisovnou slovinštinu, kterou používá škola, tisk, rozhlas i kazatelna všude, kde se jazykem mluví. Je to registr, ve kterém by kázání tak či tak zaznělo.
Ano. Slovinština může jít z pódia i být jazykem, ve kterém sbor poslouchá, takže zbytek sálu ji dostane ve svých jazycích v ten samý okamžik.
Nic k instalaci, žádná karta, a váš host nepotřebuje nic než telefon, který už má v kapse, a jedno sluchátko.