Chorvatština, Bosenština a Srbština jsou samostatné standardy. Jsou si blízké, bližší než většina sousedních jazyků v Evropě, a jak jim říkat je téma, o kterém mají lidé silné pocity. Nic z toho vám nebudeme vysvětlovat a nebudeme k tomu zaujímat stanovisko. Praktický pokyn se vejde na jeden řádek: dejte všechny tři do seznamu vedle sebe, nic neříkejte a nechte každého hosta vybrat si tu svou.
Dalo by se tu říct mnoho a téměř nic z toho vám v neděli ráno není k užitku. Takže tady je krátká verze.
Chorvatština, bosenština a srbština mají v našem seznamu každá vlastní položku. Na naší straně to není jeden jazyk se třemi nálepkami, a nejsou to ani tři nesouvisející jazyky. Každá přichází ve vlastním standardu, s vlastní obvyklou slovní zásobou a vlastními pravopisnými zvyklostmi.
Člověk, který mluví jednou z nich, obvykle výborně rozumí i ostatním dvěma. To je pravda, a také to není podstata věci. Dostat něco, co byste nenazvali svým vlastním jazykem, je malá věc, která dopadne jako velká, zvlášť pro někoho, kdo je už tak hostem v sále, kde je všechno ostatní cizí.
Takže za ně nerozhodujte a nedělejte z toho ani událost. Žádné oznámení zepředu, žádné ptaní, kterou chtějí, před ostatními lidmi. Seznam je na obrazovce. Vyberou si.
Nabídněte všechny tři. Nic neříkejte. Nechte člověka vybrat. Přidání druhého nebo třetího jazyka je v rámci vaší permanentky: každá permanentka nese několik jazyků současně.
Pokud jste se kdy ptali, v čem rozdíly spočívají, tady je krátká odpověď. Není to jedna velká věc. Je to sto malých zvykových.
Kde jeden standard píše krátkou samohlásku, chorvatština v témže slově obvykle píše delší sekvenci. Tělo, víra, mléko i čas to ukazují. Jakmile víte, co hledat, uvidíte to téměř v každé chorvatské větě, a uvidíte to i ve výstupu níže na této stránce.
Když slovo přijde zvenku, chorvatština mu má sklon dát jednu koncovku a sousední standardy jinou. Organizovat, komplikovat, informovat: kořen je společný, konec ne, a je to jeden z nejrychlejších způsobů, jak mluvčí text zařadí.
Chorvatština spíše pokračuje prostým infinitivem tam, kde sousední standard použije krátké spojovací slůvko a celou vedlejší větu. Obojímu se rozumí všude. Ani jedno není správnější. Prostě to zní jako doma, nebo trochu ne.
Chorvatština se píše latinkou, s háčky a čárkami na pěti písmenech. Srbština je ta, která se běžně píše dvěma různými abecedami, a tamta stránka vysvětluje, co posíláme.
Tři samostatné otázky, a u chorvatštiny jsou všechny tři odpovědi ano.
Mluvené z pódia. Chorvatský mluvčí může kázat nebo vydat svědectví a celý sál sleduje ve svých vlastních jazycích. Jeden z jazyků, které mohou být zdrojem.
Čtené jako titulky. V telefonu, který váš host už má u sebe, nebo na stěně přes MulingDisplay. Jeden z 200+ jazyků, které lze číst.
Slyšené jako hlas. Jeden z jazyků, které lze místo čtení poslouchat, mužským nebo ženským hlasem.
Chorvatština je v seznamu jako hr, vlastním jménem Hrvatski. Podívejte se na všech 200+ jazyků.
Šest dánských řádků bylo najednou převedeno do všech jazyků, tak jako běží skutečný sál, se zapnutým církevním nastavením. Od té doby nebylo nic upraveno. Tři z chorvatských jsou níže.
Dánština Kødets gerninger er tydelige nok, siger han, og de står i modsætning til Åndens frugt.
Djela tijela sasvim su očita, kaže, i suprotstavljena su plodu Duha.
Slovo od slova skončí na: mase, u řezníka. Dánština má pro maso a pro tělo jedno krátké slovo, kdežto angličtina má dvě. Co dorazilo, je slovo pro tělo ve smyslu, jaký má na mysli list Galatským, a je napsáno s dlouhou samohláskovou sekvencí, která ho označuje jako chorvatské, ne jako jeden z ostatních dvou standardů.
Dánština Lad os ikke gå over åen efter vand. Svaret står lige her i teksten.
Nemojmo ići daleko po ono što nam je nadohvat ruke. Odgovor je upravo ovdje u tekstu.
Slovo od slova skončí na: potoku a kbelíku. Dánské rčení znamená zbytečně něco komplikovat. Co dorazilo, sáhne po úplně jiném obrazu, tom o věci na dosah ruky, a pak prostě řekne, že odpověď je tady v textu. Porovnejte to s bosenskou verzí téhož řádku, která se vrátila mnohem kratší.
Dánština Af nåde er I frelst ved tro, og det skyldes ikke jer selv, det er Guds gave.
Milošću ste spašeni po vjeri, i to nije od vas, to je Božji dar.
Slovo od slova skončí na: slitování a vyproštění, což není to, co má církev na mysli. Co dorazilo, zachovává milost a spasení jako teologickou dvojici, dává milost do tvaru, který znamená milostí bez potřeby předložky, a opět píše víru chorvatským způsobem.
Vytvořeno bez přípravy, bez glosáře. Dejte mu předem svou osnovu přes Context Enhancer a začne bohoslužbu s tím, že už zná vaše téma i vaše jména.
Po velmi dlouhou dobu sloužily církve na chorvatském pobřeží ve slovanském jazyce a tiskly své liturgické knihy hlaholicí, abecedou, jaká nemá v západní Evropě obdoby.
Zatímco zbytek západní církve pracoval latinsky, tyto obce měly svolení zachovat slovanskou lidovou tradici v římském ritu, a zachovaly si i abecedu, která k ní patřila. Hlaholské knihy se stále tiskly a používaly, když většina Evropy to písmo nikdy ani neviděla.
Dnes používaná abeceda je latinka, standardizovaná v devatenáctém století s háčky a čárkami přidanými k pěti písmenům. Ale ta starší tradice je důvodem, proč má chorvatský náboženský jazyk vlastní hloubku a proč chorvatský věřící slyší rozdíl mezi zněním, které patří do kostela, a zněním, které patří do novin.
Bartol Kašić, chorvatský kněz, vytvořil v sedmnáctém století úplný překlad Bible do chorvatštiny. Nebyl vytištěn. Ležel nevydaný po staletí a objevil se až za našich životů.
Rejstřík, který chorvatští křesťané skutečně citují, tak byl ustaven mnohem později, moderním standardním překladem a liturgií, kterou lidé slýchali od dětství. V tom překladu žijí ustálená slova: slovo pro milost, které zní biblicky, slovo pro tělo, které není slovem pro maso, znění modliteb, jež lidé znají nazpaměť.
To je praktický důvod, proč obecný překlad chorvatského mluvčího v kostele zklame. Vytváří správnou chorvatštinu v rejstříku zpravodajství. Věřící ale naslouchá tomu druhému rejstříku a jeho nepřítomnost okamžitě pozná, i kdyby nedokázal pojmenovat, co chybí.
Pokud vaše společenství používá pro jména nebo pojmy určité znění, vložte ho do Klíčová slova a použije se přesně, při každé bohoslužbě.
Předpokládejte žádné varování, žádného dobrovolníka, který jazykem mluví, a žádnou představu, který ze tří by dotyčný jmenoval. I tak to funguje.
Chorvatštinu, bosenštinu a srbštinu, společně, než kdokoli dorazí. Tak se u dveří nemusí nic rozhodovat a nikdo není před ostatními zaskočen.
Namíří fotoaparát telefonu na kód a sami si vyberou ze seznamu. Nic k instalaci, žádný účet, žádná registrace. Trvá to asi tak dlouho jako najít číslo písně.
Mějte u dveří košík levných drátových sluchátek. Podejte jedno bez proslovu. Čím méně se z toho dělá událost, tím spíš se někdo vrátí.
Technicky by jedné rozuměli. To není totéž jako mít to správně. Všechny tři se vejdou do jedné permanentky, zabere to jedno klepnutí u každé a odstraní jediný trapný moment celého procesu, totiž že někdo musí přijmout jazyk, který není tím, jaký by sám jmenoval.
Ne. Dejte všechny tři do seznamu a nechte je, aby si sami vybrali na vlastním telefonu. Ptát se nahlas dělá ze soukromé věci veřejnou, v sále plném lidí, které právě poznali.
Kterou zvolíte ukázat. Nástěnná obrazovka a telefony jsou oddělené: host, který čte na vlastním telefonu, má dál vlastní volbu bez ohledu na to, co je na stěně. Pokud jsou ve vašem sále převážně chorvatští mluvčí, dejte na stěnu chorvatštinu a ostatní dvě nechte dostupné na telefonech.
Ano. Chorvatština může být jazykem, který jde z pódia, i jazykem, ve kterém sbor poslouchá, takže všichni ostatní v sále ji dostanou ve svém vlastním jazyce ve stejném okamžiku.
Slovinština je samostatný jazyk, ne čtvrtý standard téhož, a slovinský mluvčí, kterému podáte chorvatštinu, se skutečně namáhá. Má vlastní položku a vlastní stránku.
Nic k instalaci, žádná karta, a váš host nepotřebuje nic než telefon, který už má v kapse, a jedno sluchátko.