„Byl jsem cizinec, a přijali jste mě.“ Na začátku nového roku se díváme na to, co Bible říká o přijetí cizince, od Leviticu po Matouše, a jak může přijetí vypadat v obyčejnou neděli, když host nemluví jazykem sboru.
Včera, 6. ledna, slavilo mnoho sborů Zjevení Páně: mudrce od východu, cizince, kteří urazili dlouhou cestu a přišli do Betléma, aby se poklonili dítěti. Mezi úplně prvními lidmi, o kterých nám Matouš říká, že přišli k Ježíši, byli lidé z jiné země, kteří mluvili jiným jazykem.
Nový rok často přivádí do sboru nové tváře. Proto se zdá, že je to dobrý týden zastavit se u toho, co Písmo říká o cizinci a o přijetí.
V 25. kapitole Matoušova evangelia Ježíš popisuje den, kdy budou národy shromážděny před Králem, a vyjmenovává věci, které byly učiněny pro něj:
Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst. Měl jsem žízeň, a dali jste mi napít. Byl jsem cizinec, a přijali jste mě.
Ti, kdo jsou chváleni, jsou překvapeni. Nepamatují si, že by Králi sloužili. A on odpovídá: „Amen, říkám vám, cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejmenších bratrů, pro mě jste udělali.“ (Matouš 25,40, B21)
V tom výčtu je něco velmi obyčejného. Jídlo, pití, přijetí. Nic z toho nepotřebuje program ani rozpočet. Je to ten druh věcí, které se dějí u dveří, u stolu, v rozhovoru po bohoslužbě.
To přikázání je mnohem starší než Matouš. V zákoně daném Izraeli Bůh říká:
Přistěhovalec, který žije s vámi, bude pro vás jako domorodec. Miluj ho jako sám sebe, neboť i vy jste byli přistěhovalci v egyptské zemi. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
Všimněte si důvodu, který Bůh dává. Ne proto, že je cizinec užitečný nebo si to zaslouží nebo se jednou stane takovým jako všichni ostatní. Proto, že Izrael si pamatuje, jaké to bylo být cizincem. Deuteronomium to říká znovu: „Milujte tedy přistěhovalce, neboť i vy jste byli přistěhovalci v egyptské zemi.“ (Deuteronomium 10,19, B21)
Mnozí z nás na to mají vlastní vzpomínku. První týden v nové zemi. První bohoslužba v jazyce, který jsme ještě neovládali. Stát potom s hrnkem kávy, usmívat se a rozumět jednomu slovu z pěti.
Kniha Rút se točí kolem chvíle přijetí. Rút, moábská žena v Betlémě, jde paběrkovat na pole cizího člověka a Boáz k ní promluví laskavě. Padne tváří k zemi a ptá se: „Čím jsem si u tebe získala takovou přízeň, že si mě všímáš? Vždyť jsem cizinka!“ (Rút 2,10, B21)
Ta otázka, „že si mě všímáš“, je jádrem všeho. Většina cizinců nežádá mnoho. Velmi rychle ale poznají, jestli si jich někdo všiml.
V mnoha sborech je přivítání u dveří vřelé a upřímné. Potíž přichází o pár minut později, když začne bohoslužba a všechno je v jazyce, kterému host rozumí jen napůl. Je v sále, a přece k němu tak docela nepatří.
Tady je pár drobností, které sbory dělají, a žádná z nich není drahá:
Naučte se jméno hosta a vyslovte ho správně. Klidně se zeptejte dvakrát. Záleží na tom víc než skoro na čemkoli jiném.
Sedněte si k němu. Host, který sedí sám vzadu, na konci sám i odejde.
Mějte Bibli v jeho jazyce. Bible na uvítacím stolku v jazycích, kterými vaši hosté mluví, jim umožní sledovat čtení.
Řekněte jednu větu v jeho jazyce. Pozdrav, požehnání na konci. Řekne mu to, že byl očekáván.
Pozvěte ho znovu, osobně. Ne oznámením. Člověkem.
MulingStream jsme začali stavět kvůli jednomu hostovi v jednom sboru, který nemohl sledovat kázání. Umožňuje hostovi sledovat celou bohoslužbu ve vlastním jazyce, naživo, na telefonu, který už má v ruce, bez instalace čehokoli a bez toho, aby o tom někdo musel vědět předem.
Může poslouchat ve sluchátkách nebo číst překlad jako text, což poslouží hostovi, který hůř slyší, stejně jako tomu, kdo čte rychleji, než poslouchá. Víc o tom, jak to vypadá na straně hosta, si můžete přečíst v článku jak to funguje pro posluchače.
Je to jeden ze způsobů, jak říct „všimli jsme si vás“. Nenahrazuje stisk ruky, jméno, kávu ani pozvání znovu. Znamená jen, že když začne kázání, přijetí nekončí.
A funguje to i pro hosta, se kterým nikdo nepočítal. Sbor nemůže vědět, kterou neděli někdo přijde z Eritreje, Íránu nebo Venezuely. Když si host může vybrat vlastní jazyk na vlastním telefonu, sbor to vědět nemusí. Stačí, když je připravený.
„Nezapomínejte na pohostinnost, neboť tak někteří nevědomky pohostili anděly.“ (Židům 13,2, B21)
Nevíme, kdo letos přijde do našich sborů. Možná někdo zdaleka, kdo urazil dlouhou cestu jako mudrci. Ať je to kdokoli, kéž najde sbor, který si ho všimne, a kéž má váš sbor požehnaný nový rok.
Řekněte nám o svém společenství a o jazycích, které vaši hosté přinášejí. Na každou zprávu odpovídáme sami.